Potkal jsem na Kubě svou Lidici

Místo setkání – Kuba, Holguin, hotel Grand Memories. Tři roky starý komplex na východě Kuby, prosinec 2024.

Lidice se před 82 lety staly celosvětovým symbolem obětí nacistických válečných zločinů. Na jejich počest byla proto následně řada obcí po celém světě přejmenována na jejich jméno. A nejen obcí, ale mnoho nově narozených děvčat po celém světě bylo pojmenováno „Lidice“. Díky obdivuhodné mezinárodní sbírce byly také Lidice po skončení války znovu vystavěny.

A protože tato bohulibá tradice kupodivu stále ještě přetrvává, stalo se i mě, že jsem k svému velkému překvapení na jmenovce barmanky v hotelu, kde jsem trávil pobyt na Kubě, přečetl toto jméno. Přihodilo se mi to na poslední dovolené, pokud se to u mě ještě tak dá nazývat, letos v prosinci!

Samozřejmě to okamžitě vyvolává různé pocity. Od překvapení, až po velkou sympatii. Vždy jsem o tomto fenoménu pouze slýchal. Nyní jsem to zažil na vlastní kůži! Můžeme se totiž domnívat, že k tomu pojmenování svých dcer latinskoamerické matky vede pocit piety k obětem masakru v Lidicích. O to překvapivějším potom může být přístup Čechů, to je krádež části sousoší lidických dětí v lidickém areálu památníku, v roce 2010. Je to opravdu trošku jiní přístup k takové tragédii, která se zde udála.

Pozitivním zjištěním je, že ačkoli si to asi ne vždy nositelky přímo uvědomují, tak jsou o tragédii z 10. června 1942 docela slušně informovány. Vzhledem k tomu, že ani Kuba nemůže být stále izolována od okolního světa a moderní technologie dosahují i tam, mohli jsme spolu projít pár informací, které by Lidici jinak asi minuly. Vyprávěl jsem jí o tragické historii vesnice Lidice. O souvislostech, atentátu na říšského protektora Heydricha. O Ležácích i pronásledování Čechů v následné heydrichiádě.

Pověděl jsem jí také o mnohých případech vyvraždění celých obcí během druhé světové války na různých místech Evropy. Samozřejmě, že jsem se jí zmínil i o tragédii Českého Malína, české obce vypálené 13. 7. 1943 na Volyni. A ona Lidice kupodivu řadu historických událostí znala a orientovala se v nich.

Z tohoto pobytu jsem si přivezl nejsilnější pocity ze všech mých tří pobytů na Kubě. Kromě Lidice k nim patřila i návštěva původního hlavního města Santiago de Cuba.

Další pasáž tedy věnuji hlavně Santiago de Cuba!

V Santiago de Cuba kromě typické koloniální architektury lze spatřit asi nejslavnější místo revoluce. V prvé řadě Ayuntamiento de Santiago de Cuba, stará městská radnice. Místo odkud, z prostředního balkonu, vyhlásil Fidel Castro na konci roku 1958 vítězství revoluce. Stalo se tak po třech letech partyzánské války vedené z nedalekých hor Sierra Maestra.

Vzhledem k tomu, že Fidel Castro z tohoto kraje pocházel, byl zde také na hřbitově (Cementerio) Santa Ifigenia 4. 12. 2016 uložen jeho popel. Mimochodem, poblíž jedné z největších osobností kubánské historie José Martího. Fidel vždy odmítal kult osobnosti, proto se po něm žádné místo na Kubě nejmenuje, což bylo dáno zákonem.

Za místem jeho odpočinku je poměrně větší památník patřící padlým Kubáncům sloužícím ve světě, jako vojenská podpora postkoloniálních režimů.

To jsou připomínky protišpanělského, protibatistovského hnutí. Na novodobější postavy které budou psát historii Kuby si musíme ještě nějaký čas počkat.

Napsáno na Kubě, mezi 7. a 22. prosincem, inspirováno a motivováno Lidicí Torres Pití.