Po 111 dnech skončilo africké martyrium. Euforie byla neskutečná. O mrtvém Jardovi doma nevěděli!

55 unavených a zmatených československých a portugalských občanů, osvobozených po třech měsících zajetí v angolském buši partyzány UNITA dr. Jonase Savimbiho, dorazilo včera odpoledne na letiště J. Smuts, aby se vydali na zpáteční let za svobodou. K propuštění rukojmích došlo po měsících intenzivních jednání mezi mezinárodním výborem červeného kříže a angolským povstaleckým hnutím.

Rukojmí byli předáni zástupcům červeného kříže na tajném setkání v angolském buši a dopravena na palubě letadla červeného kříže na uvedené letiště. Skupina skládající se z žen, dětí a sedmi mužů, kteří byli propuštěni až na poslední chvíli, ze zdravotních důvodů, byla na letišti očekávána zástupci jihoafrické vlády a portugalského konzulátu. Pro případ rychlého zásahu byl připraven také tým lékařů z SA.

Rukojmí, všichni oblečeni do identických červených teplákových souprav, byli zjevně unaveni po dlouhé cestě, zdálo se však, že jsou v dobré fyzické kondici a pustili se vděčně do konzumace potravin, které pro ně připravila SAA. Ženy a děti měly být propuštěny už ve středu a dopraveny letecky přes Johannesburg do Harare, ale předpokládá se také, že UNITA měla námitky proti jejich odjezdu do Zimbabwe kvůli socialistické vládě Roberta Mugabeho. Nakonec UNITA s jejich propuštěním souhlasila, když červený kříž vyhlásil, že přepraví rukojmí letecky do Kinshasy, což bylo považováno za místo vhodné pro jejich předání československým úřadům. I když Jižní Afrika nebyla do propuštění přímo zaangažována, její zástupci prohlásili, že z humanitárních důvodů udělají vše, co bude v jejich silách, aby zajistili návrat rukojmí do vlasti.

Partyzáni nesli nemocné: Partyzáni skupiny UNITA dr. Jonase Savimbiho nesli podle slov hrdinky celého putování české děti na svých zádech během cesty dlouhé 2.300 km napříč celou zemí. Dr. Hudečková, jediná lékařka, která se pochodu zúčastnila, řekla, že partyzáni byli maximálně vstřícní a dělali všechno pro to, aby rukojmí trpěla co nejméně. 23 z 86 (66 Čechoslováků a 20 Portugalců) rukojmích bylo z důvodu nemoci nebo slabosti potřeba nést během cesty angolským bušem na nosítkách.

Mnozí z nich pocítili nevolnost, když tropické deště zasáhly skupinu během cesty, na níž bylo nutno ujít pěšky 1.300 km. Jedinou lékařskou pomoc zajišťovala za pomoci zdravotních sester (UNITA) Dr. Hudečková. Léčila také jednoho z českých techniků, o němž se domnívali, že trpí cukrovkou. Kvůli drsným podmínkám putování a kvůli nedostatku léků, však Jaroslav Navrátil vyčerpáním zemřel.

„Byli jsme vděční za pomoc, jež nám byla poskytnuta“, řekla Dr. Hudečková představiteli úřadu zastupujícího Čechy v jižní Africe. „Měli jsme málo léků. Lidem, kteří onemocněli, jsme často mohli nabídnout jen soucit.“ Některé děti musely v zajetí oslavit své narozeniny a lidé kolem nich dělali vše, co bylo v jejich silách, aby bylo možné pro ně uspořádat oslavu. Řekla, že rukojmí jsou velmi šťastná, že mají „toto peklo“ za sebou.

Přistání osvobozených rukojmí UNITA v SA

Skupina 55 československých a portugalských mužů, žen a dětí dorazila včera do Jižní Afriky po týdnech jednání za jejich propuštění poté, co byli před více než třemi měsíci zajati jako rukojmí antimarxistickou angolskou povstaleckou skupinou UNITA. Mezinárodnímu červenému kříži, který jednal o propuštění 17 českých žen s 21 dětmi a 1 portugalská žena s 5 dětmi, se též povedlo dosáhnout toho, aby bylo ze zdravotních důvodů propuštěno 7 českých a 4 portugalští muži. Těchto 11 mužů propustil vůdce UNITA Dr. Jonas Savimbi, který kontroluje více než třetinu Angoly, když mu zástupci IRC řekli, že tato rukojmí jsou ve špatném zdravotním stavu.

Jean-David Chappuis, vedoucí mise IRC v Angole, včera večer oznámil, že jednání o propuštění zbytku dosud zadržovaných rukojmí pokračují. UNITA, požadující propuštění přibližně 30 vojáků UNITA a 8 námezdních britských vojáků zadržovaných vládou MPLA, nadále zadržuje 30 československých a portugalských mužů.

Propuštění rukojmí dorazili na letiště Jan Smuts odpoledne krátce před půl pátou poté, co strávili mnoho dní v nejistotě o svou budoucnost. Jejich propuštění bylo očekáváno již dříve během tohoto týdne, avšak IRC byl nucen vzhledem k námitkám ze strany UNITA přistoupit ke změnám plánu. Předpokládá se, že Dr. Savimbi si nepřál, aby letadlo přistálo v Harare, hlavním městě Zimbabwe, protože nesouhlasí s tamní vládou Roberta Mugabeho. Rukojmí vypadala unaveně a vyčerpaně. Byli nuceni strávit více než tři měsíce v zajetí na základnách UNITA na jihu Angoly.

Skupinu přivítali zástupci jihoafrické vlády, portugalského konzulátu a mezinárodního výboru červeného kříže, který se podílel na zajištění jejich propuštění. Skupina byla původně mezi 66 Čechoslováky a 20 Portugalci zajatými UNITA dne 12. března během útoku na Alto Catumbela, v blízkosti angolského přístavu Moçamedes. Poté byli přinuceni ujít v drsných podmínkách více než 1.300 km na „bezpečné“ základny UNITA na jihu Angoly. Jeden český státní příslušník, který trpěl cukrovkou, během pochodu zemřel. Skupina Čechoslováků byla během uplynulé noci, na palubě pronajatého letadla společnosti Air Botswana, dopravena z jižní Afriky do Kinshassy v Zaire, zatímco Portugalcům bylo uděleno povolení k sedmidennímu pobytu v zemi. Stará se o ně tamější portugalská komunita.

Muži, ženy a děti v kaštanově hnědých a bílých teplákových soupravách a nejmenší děti v soupravách modrých a bílých, byli přijati v salónku VIP na letišti Jan Smuts, kde byly ženám předány kytice, a poté byli všichni propuštění rukojmí pozváni ke stolům, kde pro ně byla připravena kuřata, uzeninové rolády, karbanátky, ovoce a pro děti sladkosti.

R. P. 2. 7. 1983. První část unesených čs. občanů ve vlasti

Z rukou únosců vysvobozeno 21 dětí 17 žen a 7 mužů. Jeden čs. občan zemřel na následky útrap nuceného pochodu. V internaci UNITA nadále zadržuje 20 čs. mužů. Naše úřady činí vše, aby se i oni co nejdříve vrátili.

Praha 1. července. Ve zvláštním letadle vyslaném československou vládou, přiletělo v pátek po 17. hodině na ruzyňské letiště v Praze sedmnáct žen, 21 dětí a sedm mužů ze skupiny československých občanů, kteří byli uneseni 12. března příslušníky protivládní organizace UNITA při přepadu průmyslového komplexu v Alto Catumbela v Angolské lidové republice. Jsou v ní všechny ženy a děti z původně 66členné skupiny rukojmích. K předání 45 čs. občanů došlo prostřednictvím mezinárodního výboru Červeného kříže na letišti hlavního města Zairské republiky Kinshassy, v noci ze čtvrtka na pátek.

Dále následuje popis předešlých událostí včetně situační mapky a jmenný seznam všech navrátivších se propuštěných.

R. P. 4. 7. 1983. Vítejte ve vlasti

Od našeho zpravodaje z paluby čs. zvláštního letadla

Kinshasa/Praha 1. července. „Zdá se věčnost, než z nízkého zavalitého trupu dopravního letadla typu Hercules vypadne ovál dveří a o zem se opřou krátké schody. V uších ještě zní svištivé burácení čtyř vrtulí, všichni se hrnou kupředu, co možná nejblíže“

M. Jelínek

Začalo to 12. března

Další očitá svědectví z paluby čs. zvláštního letadla

První okamžiky setkání skupinky čs. novinářů se 45 zachráněnými spoluobčany na letišti v Kinshase a poté na palubě zvláštního letadla byly vskutku bouřlivou výměnou otázek a odpovědí, burzou informaci. Jejich vzpomínky se proplétaly s našimi otázkami, jejich dotazy s naším vyprávěním o domově. S postupem času rozhovory dostávaly klidnější, plynulejší ráz. Každé vyprávění se samozřejmě odvíjí od prvního dne dramatu, od 12. března letošního roku, od prvního ze 111 dnů zajetí…

První hodiny doma

Praha 3. 7. Jak jsme již informovali, v pátek navečer se vrátila první skupina čs. občanů unesených 12. března z angolského průmyslového komplexu Alto Catumbela protivládní organizací UNITA. Při srdečném uvítání na letišti v Praze pozdravil naše spoluobčany jménem vlády ministr zahraničního obchodu ČSSR Bohumil Urban.

Praha 5. 7. Pětačtyřicet československých občanů ze skupiny šedesáti šesti, které 12. března unesla protivládní organizace UNITA, při přepadení průmyslového komplexu v Alto Catumbela v Angolské lidové republice, je po návratu do vlasti v péči československého zdravotnictví. O všech sedmnáct žen, jedenadvacet dětí a sedm mužů se stará zvláště vytvořený tým lékařů a středních zdravotnických pracovníků Ústavu národního zdraví NVP nemocnice na Bulovce v čele s jejím ředitelem MUDr. Vladimírem Mohelským. „Zdravotní stav československých občanů lze považovat po prvních vyšetřeních za vcelku uspokojivý“, řekl MUDr. V. Mohelský v rozhovoru se zpravodajkou ČTK. „Je přitom jasné, že při tak strastiplném pochodu v krajně nepříznivých klimatických podmínkách nelze vyloučit řadu skrytých onemocnění.“

R. P. 6. 7. 1983. Všestranná péče lékařů Zdravotní stav čs. občanů po návratu do vlasti vcelku uspokojivý. Nelze vyloučit skrytá onemocnění. Většina pacientů z karantény během 10 až 12 dnů…

To je víceméně závěr těch nepříjemných událostí pro většinu zajatých. Zbývajících dvacet musí ještě rok čekat!

Zdroj: SAZEČEK, Lubomír. Zajati v Angole – Přepadení a pochod. Brno: L. Sazeček, 2008.