Vzpomínky na život v Alto Catumbela

Prvních pět měsíců zde mám být ještě sám bez své rodiny, či spíše bydlet s některými z mých kolegů, kteří tu jsou sami zrovna tak jako já. Takže má rodina by měla po celou tuto dobu ještě zůstat v Československu. Zhruba po necelých třech měsících si mohl prakticky každý expert podat oficiální žádost o příjezd rodiny. A ty další zbývající měsíce do smluvních dvou let (anebo podle smlouvy i jednoho roku), tu potom budu trávit včetně jedné pětitýdenní dovolené doma i s celou svou rodinou. To ale vždy podléhá souhlasu, a to nejen v naší PZO Polytechna, k tomu mimoto ještě vedoucího naší skupiny, ale vždy i ředitele továrny Nuno Borguês da Silva. Ten měl ve všech důležitých otázkách hlavní a poslední slovo.

Náš dům má celkem čtyři malé ložnice od 12 do 18 m2, takže jedna z nich zůstává ještě volná. Čtyři lidé by tu ovšem již byli hodně natěsno. Byly ovšem případy, kdy chlapi bydleli po čtyřech a nijak si nestěžovali! Já, jak už jsem se jednou zmínil, jako poslední příchozí, obývám jednu z těch dvou místností situovaných v zahradním traktu. A když potom Tonda odjel domů, přestěhoval jsem se do pokoje po něm. Byl o něco menší než ten můj, je ale lépe zařízený a pro mě pohodlnější.

Obytná a vlastně hlavní hala v domě bývá vybavená standardní trojdílnou sedací soupravou doplněnou nízkým stolkem a dále jídelním stolem a židlemi. Podlaha, stejně jako ve všech ložnicích, byla z potahovaného betonu. Bylo docela zajímavé, že tu vlastně nebyl žádný zvláštní hmyz. Maximálně se v kuchyni, na síti zabudované v okně, motala jedna kudlanka a v hale neslyšně běhali po stěnách dva gekoni. Ti tu vlastně zajišťovali vybíjení veškerého hmyzu, pokud se sem vůbec nějaký dostal. Nejvíce ze všeho nás tady trápili mravenci a švábi. S těmi se většinou nedalo pořádně pohnout, dostali se totiž všude. A to jsme měli k dispozici docela účinný sprej značky Shelltox. Někdy mi ovšem přišlo, že náš Biolit byl lepší.

Až vzadu v chodbě vedoucí z haly k ložnicím jsou naproti koupelně dvě veliké vestavěné skříně a jeden skříňový prádelník. V každém z našich pokojů je minimálně jedna klasická skříň, široká postel a nějaký ten prádelník. Další nábytek tu nijak zvlášť nepotřebujeme, spíše tu nikomu nechybí. Na ten jednoduchý účel, který to má nás plnit, je všeho až dost. Všechno ložní prádlo, ale i osušky a ručníky, nám pravidelně vyměňují za čisté v tovární prádelně dole v naší ulici, podle konkrétní potřeby, minimálně si tam chodíváme jednu týdně. V našem konkrétním případě je to v úterý večer po příjezdu z práce, někdy i výjimečně, tak je tam služba denně i v poledne.

U dveří do ložnic ve zmíněném zahradním traktu, je malý kout opatřený umyvadlem, což je zde jistě praktické. Ona ta malá koupelnička je společná se záchodem, a tak se nám zejména hned po ránu hodí i další místo na ranní hygienu. Zmíněná koupelna je jenom dvakrát tři metry velká a je v ní kromě umyvadla sprchový kout, jakož i klasický splachovací záchod a bidet. Teplou vodu, společně pro kuchyni i koupelnu, nám dostatečně zajišťuje patnáctilitrový průtokový elektrický ohřívač, který je umístěný venku na zadní zdi domu, mezi okny kuchyně a koupelny.

Vaříme si, tak jako tady v každém jiném domě, pochopitelně ze společných zásob nakupovaných většinou v armazemu nebo výjimečně některé i v klubu. Do některých se přidávají jenom některé důležité maličkosti, jako je například řada u nás běžných koření dovezených si sem z Československa. Každý z naší skupiny papíráků, kdo z takového domu jako je náš chodí vařit pro ostatní, má nejméně o celou jednu hodinu zkrácenou dopolední část své pracovní doby. Chodí anebo většinou společně jezdí jedním autem z továrny domů už v jedenáct hodin dopoledne.

Potraviny si zde nakupujeme hlavně v již zmíněném armazemu, speciálním obchodě zřízeném pro nás, kde bývá denně otevřeno dopoledne od deseti přes oběd do jedné hodiny odpoledne. Otevřeno zde mají samozřejmě také v sobotu dopoledne. Jedná se vlastně o bezhotovostní nákupy, které si většinou zaplatíme společně až časem, většinou je to za delší interval, v hlavní účtárně v CCPA. V obchodě vlastně jen pokaždé podepíšeme příslušný účet za nákup, z něhož jedna kopie jde do účtárny závodu, jedna kopie zůstane pro zde a poslední díl dostaneme do ruky my.

K místnímu počasí snad jen to, že pokud jsem na samém začátku přijel sem do Afriky ve zrovna vrcholícím období sucha, tak potom jsem v průběhu celé doby zažil nejeden úplný roční cyklus. To znamená hlavně zde nejvýznamnější období, tedy období dešťů. Období dešťů má naštěstí pro zem své obvyklé a také zákonité začátky, prší vždy a skutečně velmi pravidelně, hned po prvním podzimním úplňku. Příroda se zde probouzí již nějakou dobu před prvními dešti, vše se začne zelenat a pučet tak tři až čtyři týdny před jejich příchodem. Je to vždy pěkné a povzbuzující, když znovu vyráží nová tráva a lístky na okrasných stromech a začíná se to všude v přírodě pomalu zelenat. Nakonec i místní zemědělci většinou pravidelně již několik týdnů před prvními dešti začínají s velmi intenzivním okopáváním svých maličkých políček. Potom sem do celé oblasti náhle přijdou první deště, které jsou sice jen krátké, ale jinak velice vydatné. Po nich už se objevují nádherné a nepřekonatelné africké bouřky a často třeba i několikrát za den. Jsou to skutečně nesmírně prudké přívaly dešťové vody, které žíznivá zem vysaje téměř beze zbytku.

Období sucha naproti tomu předchozímu už není až tak moc pěkné. Nejenže je skutečně úplné sucho, takže tu po dlouhé měsíce doslova ani nekápne, ale vše je tady takové smutné. Téměř všechno listí usychá, zežloutne a opadá jako u nás na podzim. Zelená zůstává jen většina z eukalyptů v okolních lesích a také mnohé banánovníky rostoucí hojně v blízkém okolí řeky Catumbela a tím stále s možností čerpat vláhu. Jinak ovšem ostatní rostliny, jak všechny traviny, tak také i většina keřů, sesychá a ztrácí všechno své listí. Vše okolo je suché doslova jako pepř. I zem je všude vyschlá, je popraskaná a při sebemenším závanu větru je ve vzduchu okamžitě plno typického načervenalého prachu. Jestliže za období dešťů je normální teplota přes den do třiceti pěti stupňů, tak nyní vlastně jen mírně vystoupí nad dvacet stupňů. Zato v noci těsně nad ránem, to je třeba jen tři, čtyři stupně Celsia, to už je nám panečku pěkná zima. Tak mi potom ani dvě deky na přikrytí a k tomu pyžama nestačí, chtělo si to trochu přitopit. Toto se tady praktikuje topnou spirálou jednoduše namotanou na povrch většího keramického izolátoru, který je umístěný na kovovém stojánku. Žádná kamna nebo jiné topení, jak je známe u nás doma, v žádném našem domě neexistují.

Zdroj: SAZEČEK, Lubomír. Zajati v Angole – Než přišla UNITA. Brno: L. Sazeček, 2009.